Stínové divadlo z kartonu je tvoření s dětmi na dlouhý večer. Stačí baterka, světlá stěna a papírové loutky. Zkuste, jak se mění jejich stíny.
Venku už je tma, ale doma může právě začít představení. Zhasněte velké světlo, namiřte baterku na světlou stěnu a pošlete přes ni papírového zajíce. Děti si při výrobě stínového divadla vyzkoušejí, co dokáže jednoduchá silueta a jak z jedné malé loutky udělat obra.
Připravte si karton z krabice, tužku, nůžky, lepicí pásku a baterku. Na karton nakreslete dvě postavy, které se dají rozeznat i podle obrysu. Zajíc může mít jedno ucho ohnuté, šnek výraznou ulitu. Hotové tvary přilepte zezadu k tužkám, aby je děti mohly vodit podél stěny. Menším dětem nechte návrh postav a stříhání pevného kartonu převezměte.
Baterku položte na stabilní podložku a namiřte ji ke stěně. Loutku podržte mezi baterkou a stěnou a schválně ji na chvíli nechte bez pohybu. Diváci pak můžou hádat, koho vidí. Když postavu nikdo nepozná, zkuste upravit obrys. Nakreslené oči se na stín neprůsvitného kartonu nepromítnou, ale změna tvaru uší bude vidět hned.
Nechte baterku i stěnu na místě a pohybujte jen loutkou. Když ji přiblížíte k baterce, stín se zvětší. Když ji posunete blíž ke stěně, zmenší se. Děti můžou nejdřív odhadnout, co se stane, a pak si to hned ověřit. Pokud je obrys příliš rozmazaný, zkuste loutku přisunout o kousek ke stěně.
Velikost stínu se dá použít i v příběhu. Zajíc se objeví jako obrovská silueta, ale jakmile dojde k šnekovi, ukáže se, že jsou skoro stejně velcí. Na jednu scénu přitom stačí tři věty. Představte postavy, nechte je potkat se u stromu a dejte dětem vymyslet, co si řeknou.
Jedno dítě může vést loutku, druhé vyprávět a třetí z hlediště hlídat, jestli jsou postavy vidět celé. Při další scéně si role vyměňte. Hrajete-li ve dvou, zkuste pohádku úplně beze slov. Zpomalení, otočka nebo krátké zastavení často poví dost i bez vypravěče.